Užitná plocha

Užitná plocha je údaj, který se v realitní inzerci běžně používá: kolik metrů čtverečních bytu nebo domu lze skutečně užívat. Na rozdíl od podlahové plochy ji ale stavební zákon ani další předpisy o bytech jednotně nedefinují, takže ji různí prodávající a makléři mohou počítat různě.

Jaké plochy znají předpisy

• Podlahová plocha podle stavebního zákona: součet ploch místností a prostorů v budově měřených po vnitřním líci svislých konstrukcí.
• Podlahová plocha bytu v jednotce podle nařízení vlády č. 366/2013 Sb.: počítá i plochu vnitřních stěn, sloupů a komínů a plochu pod vestavěnými skříněmi nebo vanou.
• Podlahová plocha pro rozúčtování tepla podle vyhlášky č. 269/2015 Sb.: nezahrnuje terasy, balkony, lodžie a vedlejší prostory mimo byt.
• Zastavěná plocha stavby: půdorys měřený po vnějším líci obvodových zdí, tedy včetně zdí.

Co bývá v užitné ploše navíc

Balkony, lodžie a terasy jsou v domě rozděleném na jednotky podle nařízení vlády č. 366/2013 Sb. společnými částmi domu, i když jsou přístupné jen z bytu; vlastník bytu je užívá výlučně. Do podlahové plochy bytu se proto nepočítají. Do užitné plochy uváděné v inzerátu je ale prodávající mohou zahrnout, stejně jako sklep, garáž nebo plochu podkroví pod šikmými stěnami.

Jak údaj číst

Při porovnávání nabídek se ptejte, co je v užitné ploše započteno, a srovnávejte stejné se stejným. U bytu najdete podlahovou plochu v prohlášení vlastníka, jehož přílohou jsou půdorysy s údaji o podlahových plochách bytů. U domu je zdrojem dokumentace stavby a registr RÚIAN, který u budov s číslem popisným vede podlahovou a zastavěnou plochu podle dokumentace stavby potvrzené stavebním úřadem. Rozdíl mezi čísly sám o sobě neznamená chybu, je ale důvodem se zeptat.